Kdopak ví, kam se točí svět?
Kupředu nebo zase zpět?
Luštíme moudra starých Véd,
hledáme pořád vědu věd.

Pojď se mnou raděj chválit svět,
lživý a živý zase hned.
Pojď se mnou obdivovat svět,
tak daleký, tak na dohled.

Stvoření z doteků, z dětského úžasu,
vstupujem na chvíli do věků bez času,
na chvíli překrásnou, kdy ohně nehasnou.

Stvoření z doteků, z dětského úžasu,
vstupujem na chvíli do věků bez času,
na chvíli překrásnou, kdy ohně nehasnou.

Svět výbuchů a kastanět
jen málokdy najde svůj střed.
Do medu, tam vždy kápne jed,
ale ten čarodějný svět
má pro každého Modrý květ,
má pro každého Modrý květ.

Stvoření z doteků, z dětského úžasu,
vstupujem na chvíli do věků bez času,
na chvíli překrásnou, kdy ohně nehasnou.

Stvoření z doteků, z dětského úžasu,
vstupujem na chvíli do věků bez času,
na chvíli překrásnou, kdy ohně nehasnou.

Vábí řeka, co láme led,
mít kůži, jen odhodit pléd,
odhodit pléd,
odhodit pléd!

Pojď se mnou hledat Modrý květ,
kvetoucí blízko právě teď.

Stvoření z doteků, z dětského úžasu,
vstupujem na chvíli do věků bez času,
na chvíli překrásnou, kdy ohně nehasnou.

Stvoření z doteků, z dětského úžasu,
vstupujem na chvíli do věků bez času,
na chvíli překrásnou, kdy ohně nehasnou.

Stvoření z doteků, z dětského úžasu,
vstupujem na chvíli do věků bez času,
na chvíli překrásnou, kdy ohně nehasnou.