On:   Lásko, Bože, lásko,
kde tě lidé berou?
Na horách nerosteš,
v poli tě nesejou.
Na horách nerosteš,
v poli tě nesejou.

Oba: Kdyby se ta láska
na poli rodila,
Ona: nejedna panenka
slzy by ronila. On:   Oh

On:   Nejedna panenka
slzy by ronila.

On:   Znám, jak je krásné lásku dát,
slzy pít z tvých řas
a cítit zas jarní vítr vát.

Noci probdít před tvým domem,
když stesk tvůj neví o mém,
být stokrát bit
a přesto mít tě rád.Ona: ád.

Oba: Znám, jak je krásné lásku mít,
Ona: znovu dát se splést
a míle cest za ní jít a jít,
On:   v jejích poutech hned
i vážný kmet se cítí náhle mlád.

Oba: Je krásné,
je krásné lásku dát.