On:   Tam, kde vlastně nechtěl jsem být,
v místech, kde jsem omylem slít,
já tě potkal,
potkal sen svůj.

Ona: Tam, kde sen se potkává snáz,
tam ten zázrak potkal i nás,
můj jsi vesmír,
vesmír jsi můj.

On:   Já včera šel ještě městem sám.
Ona: A pro dva stůl večer nabíd nám.

Oba: Pak šli jsme tančit a sál
nebem se zdál.

A song hrál nám ten ďábel saxofon
On:   a dech mi bral,
Ona: jak plápolal
Oba: a lhal.
My ne, to on!
Tak svůdný tón
má jen ten ďábel saxofon.
Co říci chtěl
tím stříbrem svým?
Že svět skončí dnes tancem posledním.

On:   Tam, kde nikdy nepadal sníh,
nepotkat tě, to by byl hřích.
Tvé rty pálí.
Ona: Žárem těch tvých.

On:   Dík tobě já teď i zem tvou znám
i sladký nápoj, co skýtá nám.

Oba: Jak chutná láska, teď vím
a začlo to tím,

že song hrál nám ten ďábel saxofon
a dech mi bral,
jak plápolal
a lhal…
My ne, to on!
Tak svůdný tón
má jen ten ďábel saxofon.
Co říci chtěl
tím stříbrem svým?
Že svět skončí dnes tancem posledním.

Ona: Znám, co i ty zřejmě znáš.
On:   Znám, jak začal příběh náš.
Oba: Nádhernou náhodou,
tím, že k nám zněl tmou
ten song!
Co říci chtěl
tím stříbrem svým?
Že svět skončí dnes tancem posledním.