Tam v oblacích,
kam pták jen smí,
přelétá
orlí král.
Svět nesmírný
zří bez hnutí
šedivých
perutí.

Výškám křídla svá
rozpíná vstříc,
v touze více slunce mít.
Láskou spoutaná
sen marný sním.
Já jak orlí král chci být.

Málo mám
lásky tvé,
málo lásky moje křídla spoutává.
Málo mám
lásky tvé,
jako kámen na mých dlaních zůstává.
Málo mám
lásky tvé,
dál mi vzlétnout brání k modrým soutěskám.
Jiným snad
postačí,
ale já orlím křídlům přísahám.

Hleď, orlí král
se navrací
obzorem
třpytivým.
Zpět zakrouží
nad štíty skal,
usedá
sám znavený.

Jak dřív přelétá
soumračným dnem,
hledá hnízdo orlí král.
Ráno křídla svá
napřímí zas,
aby na slunci se hřál.

Málo mám
lásky tvé,
málo lásky moje křídla spoutává.
Málo mám
lásky tvé,
jako kámen na mých dlaních zůstává.
Málo mám
lásky tvé,
dál mi vzlétnout brání k modrým soutěskám.
Jiným snad
postačí,
ale já orlím křídlům přísahám.

Málo mám
lásky tvé,
málo lásky moje křídla spoutává.
Málo mám
lásky tvé,
jako kámen na mých dlaních zůstává.
Málo mám
lásky tvé,
dál mi vzlétnout brání k modrým soutěskám.
Jiným snad
postačí,
ale já orlím křídlům přísahám.