Po střechách přichází, kabát má od sazí,
kominík dobrý náš kamarád.
A děti za ním táhnou,
chtějí si na něj sáhnout,
chtěj se smát, smát, smát, smát, smát, smát, smát...

Kdo mu sáh na peří, znova rád uvěří,
že mu dál štěstí jen bude přát.
Vždyť člověk marná sláva,
vždycky jen vyhledává,
chce se smát, smát, smát, smát, smát, smát, smát...

kominík pro štěstí, roztančí náměstí
ani já opodál nechci stát.
Řeknu mu pěkně zblízka,
chci taky kousek štístka,
chci se smát, smát, smát, smát, smát, smát, smát...

lalalá lalalá...

kominík pro štěstí, roztančí náměstí
ani já opodál nechci stát.
Řeknu mu pěkně zblízka,
chci taky kousek štístka,
chci se smát, smát, smát, smát, smát, smát, smát...

lalalá lalalá...