HV:   Nemluv o něm s rozvahou tak přízemní,
on je pro mě z velkých největší.
I týdny deštivé mi zpříjemní
slůvkem, které řek` i bez řečí.
Bezbranná, jak loutka v síti houpací,
ztrácím pevnou půdu v chvíli té.
Když lásku vyznává mi v náznacích,
znáš ho líp, však já vím stejně své.

BB:   Řekl mi sám:HV: řek` to sám
Jsem jaký jsemHV: jsem, co jsem.
Proč na něj sázet?
Obě: Mýlíš se v něm.
BB:   On jedním dechem
říci dovede: Ty jsi můj ráj i adieu.
HV:   A má i chůzi krásně línou,
BB:   já o něm vím své.

Není zrovna hloupý a ani nejchudší,
má vše, co se žádá po mužích.
Sám sebe snad by hýčkal v náručí,
kdyby neměl ruce plné mých.
Do zrcadel usmívá se koutky úst,HV: ptá se, ptá se mě s úsměvem, co o něm vím
všem se touží líbit, což je zlé.HV: jak se krásně na mě dívá
Chce vavřín nevidí však trávu růst,HV: možná už nevidí trávu růst
nevnímá,
Obě: že já i já vím své.

BB:   Řekl mi sám:HV: řek` to sám
Jsem jaký jsemHV: jsem, co jsem.
Proč na něj sázet?
Obě: Mýlím se v něm.
Jedno však vím,
že je mi vším,
že je můj ideál,
ráda ho mít budu dál.

BB:   Jako on, já
jsem jaká jsem.
HV:   Jak ty i já dnes
Obě: vzhlížím se v něm.
HV:   Proč jedním dechem
říci dovede: Ty jsi můj ráj
BB:   i adieu.
HV:   A má zas chůzi krásně línou,
BB:   já o něm vím své.
HV:   Co když nás teď klame s jinou?
Obě: Já o něm vím své.