Když dvacet dětí půjde na výlet
a najednou strom naleznou,
ten strom, co kvete víc než dvě stě let,
tak společně ho obejmou.

Do dlaní dej dlaň svou, /Do dlaní dej dlaň svou,/
bez ptaní, s pokorou, /bez ptaní, s pokorou./
s tvou úctou a láskou.

Prosím, ještě světu šanci dej,
je kulatej a chce mít rád.
Prosím, ještě světu šanci dej,
je kulatej a chce mít rád.

Za patnáct let už končí století
a jak se dívám na ten svět,
možná, že schází mu jen objetí,
tak co to zkusit právě teď.

Do dlaní dej dlaň svou, /Do dlaní dej dlaň svou,/
bez ptaní, s pokorou, /bez ptaní, s pokorou./
s tvou úctou a láskou.

Prosím, ještě světu šanci dej,
je kulatej a chce mít rád.
Prosím, ještě světu šanci dej,
je kulatej a chce mít rád
jak já mám.

Prosím, ještě světu šanci dej,
je kulatej a chce mít rád.
Prosím, ještě světu šanci dej,
je kulatej a chce mít rád,
mít rád, jako já.