mG:   Má tě rád? Ach, Lociko, ta hloupost,L: Ale matko, já...
nemělas mě nikdy opouštět,
románek a dál?
Kam se poděla tvá hrdost?
Brzo skončí tohle sladké mámení.
Proč měl by tě chtít?
Snad pro ty vlasy?
Probuď se, měl by tě brzo dost!
Košem dá ti, tak pojď s máti,
mamá...
L:      Ne!

mG:   Ne? I ne, zpychla jsi a jak!
Tak Locika má
už na všechno svůj názor,
roste nám z ní nezdvořák.
Tak Locika ví, fajn,
a je si jistá,
tohle mu dej, chtěl to tak!
L:      Jak jsi to?

mG:   Vím, proč s tebou je,
jenom kvůli tomu,
dáš mu to a adieu!L: A dám!
Věř dítě mé,
takhle opustí tě,
neřeknu pak: vidiš to!
Dobře, dělej jak chceš,
i když víš, jak je skvělý,
dej mu, slečno, malý test,L: Matko, počkej...
jestli lže ti,
nechoď s pláčem,
mamá své věř!