Tam, kde kleč z holých útesů se téměř ztrácí
pod stříbrně bílou mhou,
tam v úkrytu hnízda i s mláďaty jsou, oh,
a člověk rád jim svůj dluh splácí.

Víc než dřív lidé vnímaví si křídel váží,
tak šplhají tam tou mhou,
za úsvitu mláďata kroužkovat jdou, oh,
jak dobří přátelé je stráží.

Ať krouží, ať krouží
ptáci nad vrcholky stěn a štítů a skal,
člověk jejich křídla za svá si vzal,
ať krouží, ať krouží,
ať si k nebi vyletí, kam touží a dál a dál.

Tam, kde jsou svědky zápasů jen zápasící,
kde slunce se blízké zdá,
tam vyvede pár ptačí mláďata svá, ah,
vždyť přežít má rok dvoutisící.

Ať krouží, ať krouží
ptáci nad vrcholky stěn a štítů a skal,
člověk jejich křídla za svá si vzal,
ať krouží, ať krouží,
ať si k nebi vyletí, kam touží a dál a dál.

Ať krouží, ať krouží
ptáci nad vrcholky stěn a štítů a skal,
člověk jejich křídla za svá si vzal,
ať krouží, ať krouží,
ať si k nebi vyletí, kam touží a dál a dál.