Helena Vondráčková | Oficiální internetové stránky
Text: Ivo Fischer
5:30
Ty, kdo bloudíš sám a sám
dlažbou měst a jejich špínou,
smutkem dní a nudou línou,
já tě znám.
Ty, kdo ztratils přízeň dam,
kdo si lásce ustlal v hrobě,
škodíš tím jenom sám sobě,
že jsi sám.
Podívej, kvete růže,
podívej, kvete růže,
podívej, kvete růže,
ta tvá.
Ty, kdo nevíš kudy kam
samou bídou koncem týdne,
nemáš mládí právě klidné,
já tě znám.
Kdo se topíš jako prám
v naší rozbouřené době,
v téhle chvíli právě tobě
zazpívám.
Podívej, kvete růže,
podívej, kvete růže,
podívej, kvete růže,
ta tvá.
Ty, kdo znáš se k dětskejm hrám,
ač tě bosé nohy zebou,
počkej na mě, půjdu s tebou,
já tě znám.
Slunce zamklo zlatý chrám,
noc, ta dáma v černé róbě,
volá hvězdu a jdou obě
přímo k nám.
Podívej, kvete růže,
podívej, kvete růže,
podívej, kvete růže,
ta tvá.
Ty, kdo víš, a ty, kdo znáš,
kdo jsi duše ctná a čistá
a kdo v srdci kousek místa
pro mě máš.
Až se zklamu nebo až
ztratím víru v tuhle řádku,
pak ty mně zas na oplátku
zazpíváš.
Podívej, kvete růže,
podívej, kvete růže,
podívej, kvete růže,
ta tvá.
Podívej, kvete růže,
podívej, kvete růže,
podívej, kvete růže,
ta tvá.
Najdete na
